Galerie a věda: Umění neviditelného

Výstava mikroskopických snímků v prostorách Horácké galerie a novoměstské nemocnice.

Ve spolupráci s firmou DELONG INSTRUMENTS.

Vladimír Kolařík: Jak vidí elektrony svět devadesát let po objevu elektronové mikroskopie

Loni tomu bylo právě devadesát let, kdy německý badatel Ernst Ruska zkonstruoval první elektronový mikroskop (1931) a v roce 1986 získal za tento objev Nobelovu cenu. Již roku 1949 byl sestrojen první československý elektronový mikroskop díky práci studentů brněnské techniky: Armina Delonga, Vladimíra Drahoše a Ladislava Zobače. Tím byla založena dnes již šedesátiletá tradice, která zařadila Brno mezi několik světových středisek tohoto špičkového oboru.

Elektronová mikroskopie, na rozdíl od mikroskopie světelné, vidí až tisíckrát menší objekty. Tím obohatila lidstvo o jeden nový svět, který můžeme populárně nazvat nanosvětem. Tak jako mikroskopie světelná objevila mikrosvět (z řeckého mikros = malý – jeden mikrometr je tisícina milimetru) tak mikroskopie elektronová posunula tuto hranici k nanometru (jeden nanometr je miliontina milimetru) a měla by se tedy nazývat spíše nanoskopií. I když „nanos“ znamená řecky trpaslík, není tato metoda o zkoumání nadpřirozených bytostí, ale o zviditelnění jiné hladiny světa, která by nám zůstala bez mikroskopie elektronové navždy skryta. Náš svět a nanosvět jsou si milionkrát vzdáleny, ale přitom patří neoddělitelně k sobě. Nanosvět, který vlastníma očima nikdy neuvidíme je všude v nás i kolem nás.

Obrázky z elektronového mikroskopu nám mnohdy připomínají objekty ze světa nám známého – květiny, zvířata, krajiny a přitom jsou něčím zcela odlišným – viry, krystaly, buněčnými útvary. Tato podobnost nás fascinuje a současně poučuje, že vše v přírodě má, ač rozměrově milionkrát vzdálené, jasný a čitelný prazáklad ve formách a tvarech. Je to jakási mystická výpověď o jednotě všehomíra. Ještě více však ohromuje poznání, že tyto nepatrné objekty mají i svoji estetickou sílu. Mnohdy se nám velice líbí a nutí nás hledat jejich makroskopické příměry. Nacházet jejich skutečná pojmenování přísluší ale odborníkům – biologům, fyzikům, chemikům. Ti ostatní mohou vidět a vnímat něco obdobného abstraktnímu umění. A proto: Nikdy se nedávej ptát, co všechno toto znamená. Jen na tobě záleží, je-li to krásné.

 P.S.: Beseda s fyzikem Vladimírem Kolaříkem se uskuteční v Horácké galerii 16.2. v 17 hodin.