Beseda s Petrem Pazderou Paynem: Albert Camus a Čechy

Albert Camus zahynul před šedesáti lety (4. ledna 1960) při automobilové nehodě. V deníku Jana Zábrany je uveden jistý nejmenovaný zdroj, podle něhož byla tato nehoda nastrojena sovětskými agenty. V roce 1950 organizoval Camus spolu s André Bretonem petici za osvobození Záviše Kalandry, záhy popraveného spolu s Miladou Horákovou v režii KSČ. V Camusově románu Cizinec (1942) se objeví zmínka o jistém mordu, který se měl udát v Československu, a první verze jeho divadelní hry Nedorozumění, vystavěné na půdorysu této tragédie, nesla název Budějovice. Camus říká, že se o tomto zločinu doslechl již při své návštěvě Čech v roce 1936. Pokusíme se zrekonstruovat a zpřítomnit, co tehdy ani ne třiadvacetiletý, ještě neznámý spisovatel prožíval navenek i uvnitř. Zejména Praha se Camusovi stala synonymem osamění a bezvýchodnosti, děsivé osudovosti a existenciální ztracenosti: „ … v samotné Praze jsem jedné noci poprvé hluboce prožil pocit exilu a existenciálního hnusu, který se mi pak vracel v těžkých dobách války a okupace.“

Petr Pazdera Payne vystudoval evangelickou teologickou fakultu. V letech 1989–1992 působil jako farář. Jinak vystřídal řádku různých, i nekvalifikovaných zaměstnání. Spoluzaložil Společnost za veselejší současnost. V devadesátých letech začal psát drobnější divadelní útvary, takřečené dramolety, a také povídky, které píše dodnes a vydává je čas od času v knižních souborech.