Vernisáž výstavy Josef Jambor – Nove objevy

Výstava akademického malíře Josefa Jambora připomene 140. výročí jeho narození v nedalekém Pohledci u Nového Města na Moravě.

Koncepce výstavy vychází z důkladného výzkumu malířovy pozůstalosti, kterou do fondů Horácké galerie věnoval kolem roku 1974 historik umění Mirko Rosenbaum, který patřil k zakladatelským osobnostem Horácké galerie. V letech 1968–1972, kdy se galerie na čas stala součástí Horáckého muzea, zde působil jako ředitel Horáckého muzea a galerie v Novém Městě na Moravě. Právě v té době připravoval k vydání Jamborovu rozsáhlou monografii, k jejíž realizaci po jeho odchodu z ředitelské funkce již nedošlo, ačkoliv již byla připravená k tisku. Výstava nazvaná Josef Jambor ‒ Nové objevy čerpá dokumentaci z nově objevených archivních materiálů a z veřejných i soukromých sbírek Jamborových děl. Představí návštěvníkům během letní sezóny výběr Jamborových obrazů, kreseb a grafiky ze všech etap jeho tvůrčí činnosti. Nově se zaměří zejména na obrazy z malířových zahraničních studijních cest na Slovensko, do Holandska a Itálie. Výběr umělcových prací vychází zejména z bohatého sbírkového fondu Horácké galerie, který bude doplněn o zápůjčky nově objevených dosud neznámých děl.

Výběr z Jamborova celoživotního díla seznámí návštěvníky s jeho raným secesním obdobím mezi lety 1906 až 1909. Na ně navazují práce z Jamborových vysokoškolských studií na ČVUT v Brně, zachycující městskou krajinu s brněnskými památkami, chudé dělnické předměstí Starého Brna a dosud průmyslem nedotčený půvab krajiny v údolí řeky Svratky kolem samostatných vesnic Žabovřesky a Jundrov kolem roku 1920, krátce po jejich sloučení s městem Brnem. V době mezi lety 1914 až 1920 vznikl Jamborův cyklus civilistních kreseb a drobných grafik, provázející jeho studia na pražské Akademii výtvarných umění. Zajímavé a dosud ne zcela probádané jsou Jamborovy postimpresionistické práce z dvacátých a třicátých let z Prahy, z jeho studijních cest na Slovensko, do Holandska a Itálie a z jeho občasných návratů do Nového Města na Moravě a na Vysočinu. Stěžejní část výstavy tvoří Jamborovy známé panoramatické výhledy do krajiny z oblasti Žďárských vrchů a Tišnovska, pocházející z malířova vrcholného období, kdy se ve svém malířském rukopisu vrátil ke kořenům české romantické a realistické krajinomalby. Dokázal vyjádřit genia loci horácké krajiny v její původní formě, dosud nepoznamenané kolektivním hospodařením. V jeho díle jsou trvale uchovány drsné půvaby kdysi chudého horáckého kraje, z něhož pocházel, a kde od čtyřicátých let žil a tvořil od jara do zimy v obci Blatiny, v níž si zakoupil chalupu.

Ve svých malbách dokázal jako jeden z mála tvůrců nejlépe vyjádřit specifika horácké krajiny. Závěr výstavy tvoří soubor půvabných tužkových kreseb z babického údolí v okolí řeky Svitavy. Expozici obohatí dokumenty z malířovy korespondence a soubor neznámých osobních fotografií z dosud nezveřejněné Jamborovy pozůstalosti, které dokumentují jeho oddanost plenérové malbě rodného kraje, do jehož paměti jsou trvale vepsány jeho tvůrčí stopy.